Když se pan Řehoř sešel s panem Chlebounem, bylo to setkání vpravdě osudové, ba přímo signifikantní. Leč budiž váženému čtenáři dáno ve známost, že šlo o setkání značně nevyvážené, ba přímo nerovnoprávné, neboť pan Řehoř Chlebounovo příjmení znal, zatímco on, pan Michal Chleboun, prošedivělý už muž středního věku, nevěděl o panu Řehořovi ani pouhopouhé zblo. Znal…

V kanceláři politické strany Úsměv lidu se toho večera sešli všichni, kdo měli co do činění s historií této strany, i ti, kdo si pomýšleli na nějaký lukrativní post spojený se zastupováním veřejnosti v parlamentu v budoucnosti. Nejprve si vzal slovo předseda Kaláb, uhrovitý čtyřicátník, jehož růžolící obličej vykazoval známky značné únavy. Jen zasvěcení věděli, že ono opotřebování spočívá…

Ten pokrok nám byl dlužen sám čert, ušklíbl se pan Plodek před usnutím, když těsně před desátou večerní uléhal na lože vedle své partnerky. V hlavě se mu míhaly obrazy událostí dnešního dne, který mu dal tak intenzivně vzpomenout na doby docela nedávné, kdy byl svět ještě docela obyčejný a nudný a většinu prací vykonávali lidé…

Chtě nechtě jsem i já jednoho dne pochopil, že je načase pořídit si nějakou knihu. Všichni u nás v práci, počínaje mistrem Pokorným, který byl v celém závodě považován za intelektuála minoucího se povoláním, a konče slaboduchým Lojzou, jenž podle všeho nedávno dolouskal už druhé leporelo s říkankami o zvířátkách, které dostal jako tříletý, už nějakou tu četbu…

Ležel jsem na lůžku a pomalu procital. V místnosti, ve které jsem se probouzel, mi dělaly společnost nejrůznější pravidelně pípající přístroje, a taky sada mnoha hadiček, ke kterým jsem byl v různých částech těla napojený. I když jsem okolí vnímal jen velmi matně, nebylo pochyb o tom, že místnost, ve které jsem se nacházel, byla jednotka…

Ferdinand Ticháček byl básník – sice příležitostný a výhradně amatérský, dalo by se říct, ale o to vášnivější. Dobře ale věděl, že psát básně je řehole – ať už kvůli nedostatku poezie chtivého publika, nebo kvůli nelibosti múz, jejichž náklonnost je vrtkavá. Často Ferdinand Ticháček seděl hodiny a hodiny, než byl schopen napsat dva kloudné…