Když řekl, že vysokou školu vystudoval za tři roky, protože nastoupil rovnou do druhého ročníku a čtvrtý jen tak z plezíru přeskočil, bylo panu Koudelkovi jasné, že v osobě inženýra Plecitého má před sebou nadpřirozenou bytost. Inženýr seděl naproti němu v zasedačce, která se bůhvíproč jmenovala po ovoci, a působil téměř jako robot. Tento pocit navíc umocňovalo tiché…

„Ukaž mi tu povídku, co jsi o mně napsal,“ prořízla ticho, když jednou nebylo co říct. „Neukážu,“ řekl rozhodně. „To bys mi musela ukázat levé ňadro.“ Ukázala mu levé ňadro, protože byla zvědavá a moc ji zajímalo, co si o ní myslí. „To je moc malé, ukaž mi ještě pravé.“ Ukázala mu ještě pravé ňadro,…

„Jak jste na tom s vyšetřováním těch záhadných úmrtí v ordinaci doktora Matějky?“ zeptal se kapitán roudnické kriminálky Vopěnka na pravidelné měsíční poradě nadpraporčíka Majera. Od té doby, co převzal oddělení vražd, konaly se informační schůzky jen jednou za měsíc, neboť Vopěnka usoudil, že s ohledem na definitivnost osudů obětí vyšetřovaných trestných činů není třeba nikam spěchat a…

Když byl pan Pouk ještě Dalí, chlasto sedával u kvokna a řešil se pohlednicí na rozjihlou mouku. Maminka ho často plískala pohlavně, takže od té nádoby měl její brouček na Blavě malou lysku. „Nevadí,“ říkávala dadynka, „to dojde. Než se oženeš, všechno se ti to zahnojí.“ A pluk Pouk jí to nebohý zhůvěřil. Teď mu…