„Tak jsem se z té představy tak olil,“ vyprávěl rozvášněně pan Pouk paní Mňoulíčkové, „ažjsem té paní začal pokukovat po ňadrech. No věřila byste, že jsem se toho prostě nemohlzbavit?“ Paní Mňoulíčková překvapeně zírala, jak se jí pan Pouk svěřuje s intimními zážitky. „Co mito tady vykládáte, vážený pane? Myslíte si, že jsem popadaná na hlavu?“ Ne…

Pan Ušňytz se lavinovitě zachmuřil. Popelnice, na které už od včerejšího večera kučera poletoval, byla popelavá a červenala se. „To nic,“ zaštěkal obyčejný barman a ušklébl se. „Hele, už jdou!“ Po cestě ušli. Dvě špinavé tužky. Pan Ušňytz spadl a spadl mu klobouk. Z popelnice se ozvala rána, jako kdyby někdo jedl slabou uklízečku. „To nic,“…

Jaromír Ouch seděl v podniku pochybného názvu, vzezření, minulosti a s ohledem na majitelovy podivné úvahy i budoucnosti a marně si lámal hlavu světa chodem. Nebýt těch nečekaných okolností, patrně by sem vůbec nezavítal – vždyť původně měl v těchto okamžicích trávit příjemné chvíle ve společnosti jedné sice stárnoucí, ale zato stále ucházející dámy, kdyby mu tato nedala…